Už před narozením dcery Elišky jsem si pořídila plenky Popolini bioflanelky na den a biofroťáčky na noc. Mé důvody byly ekologické, i když příjemný je i ušetřený peníz.
První asi 3/4 rok jsem používala jako svrchní kalhotky vlňáčky, které výborně fungovaly. Pak jsem přešla na polyesterky. Plenky jsem používala neustále, i když jsme jeli na víkend, kde nebyla pračka, tedy kromě prvních pár měsíců, kdy jsem prala každý druhý den, ale to jsme ještě moc nikam na delší dobu nejezdili. Jednorázovky jsem tedy měla jen na delší než třídenní pobyty mimo pračku. Počůrané plenky jsem dávala do dvou kbelíků na sucho, na cestách jsem místo kbelíků používala obyčejné igelitky. Co se týče sušení plen, tak chci zdůraznit, že máme docela malý byt s balkonem pouze z chodby, kam nejde sluníčko.
I přesto jsem se sušením neměla problém, nejlepší to bylo v zimě, když jsem sušila plenky na ústředním topení. Plenky zatím používáme 2 roky a 2 měsíce, v šestinedělí jsem je prala na 90 st., pak na 60 st. a i přes tolikeré praní jsou nadále použitelné a nijak potrhané nebo jinak poničené. Výborně se mi také osvědčila bavlněná podložka na přebalování na cesty a separační plenky, které jsem používala i jako ubrousky a stále je prala dokola. Používání těchto látkových plenek mi nepřipadalo ani nijak pracné, protože se nežehlí a dání do pračky, pověšení a sundání není moc časově náročné. Ale hlavně při představě hory jednorázovek po mém dítěti, která zmizí ze Země až za tolik stovek let, prostě pro mne nebylo co řešit.
